Domů

Kočky nebritské, ale krásné.

Červený kocour
Tyto fotografie jsou již z roku 2003. Na první z nich je moc pěkný červený evropský kocour, ale bohužel polodivoký. Pohybuje se v našem okolí, nenechá se pohladit, udržuje si stále bezpečnou vzdálenost. Údajně si ho sem před dvěma lety dovezli chataři a na podzim ho tu nechali. Bohužel i tací lidé se najdou.Naštěstí tu vždy najde potravu i přístřešek na spaní, jen je mi ho líto v zimě,
kdy se nemůže stočit na radiátoru, jako naše kočky a pozorovat zimu oknem. Snad se ho jednou podaří přemluvit k bydlení doma. Na spodních fotografiích je kočička našich sousedů, která se vahřívá na prvním jarním sluníčku.
Na jarním sluníčku
červen 2001

Jak jsem již předeslala dříve, jsem vášnivý fotoamatér a co by takový člověk fotil, když je zároveň i milovníkem koček jiného, než právě kočky. Mám proto doma i fotky jiných koček než jen svých a samozřejmě i jiných než britských.

Mourinky jsou koťátka po modré britské kočce a sousedovic kocourovi, kterého si zamilovala a se sobě "rovným" britským kocourem prostě odmítla zabřeznout, jen se jí to povedlo utekla nám a za dva měsíce jsme měli doma tohle nadělení.Ale kouzelné.

Na následující fotce je právě taťka mourinek.

 		Mourci
Sousedovic kocour Holčička mourinka
Jednoho dne asi před třemi lety se u nás na terase objevil Zrzek. Byl to krásný polodlouhosrstý červený kocour, trochu vypadal jako sibiřák. Měl rýmu, bolavé uši, ale nešlo dělat samozřejmě nic jiného běž se ho ujmout vyléčit ho a s těžkým srdcem mu najít nový domov, protože náš Theodor byl přesvědčen, že žádného nového kocoura-soka doma mít nebudeme. A tak nám zbyly jen fotky a Zrzek je v Semilech. Zdravíme!
Zrzek

A ještě Zrzek

Jessika

Tahle černá kočička, odpočívající mezi rajčaty, žila svůj život také v našem sousedství. Byla černá s rezavým nádechem, s bílou nápsenkou
a ponožkami, s delší srstí.
Ze ZOO

No a takhle to dopadne, když mě rodina vezme sebou do Zoo, abych vyfotila nějaká zvířátka.
U žirafího výběhu fotím jak jinak, kočku.

Kocour Kryštof Kryštof
A tady se můžete podívat, jak do krásy vyrostl stříbřitý kocourek od naší zatoulané, zamilovné kočičky. Je dospělý, překrásný a má svoje stránky na které se můžete podívat,když kliknete na jeho levý obrázek. Obě fotografie jsou převzaté z jeho moc pěkných stránek.
Jako turecká angora Bílá polodlouhosrstá kočička, která vypadá tak trochu jako turecká angora bydlí v chatě kousek za námi.. Její původ je bohužel neznámý , narodila se údajně bílé kočce a neznámému kocourovi v sousední vesnici.

Dvě želvovinové kočičky na dolních fotografiích jsou hradní paní z hradu Buchlova a zámecká paní z Liběchova. Obě jsem vyfotila na letních toulkách po Čechách a Moravě v létě roku 2000.
Kočka z Buchlova Kočka z Liběchova
Zámecká paní Veltrusy
A toto je další zámecká paní, tentokrát ze zámku Veltrusy. Odborníci by nám jistě popsali barvu kočky naprosto přesně, ale já jsem ji identifikovala jako kouřovou želvovinovou.
Kouřová želvovinová
A protože mojí slabostí jsou především želvovinové kočky, neodolala jsem ani při spatření kouzelné kočičí rodinky na zápraží jedné chalupy v Českém Ráji.
Na zápraží Tříbarevná maminka
Červenobílý kocourek Bylo říjnové odpoledne, plné sluníčka, které se prodralo ranní mlhou a kočka s koťaty barevně krásně ladily s padajícím listím a celkovou atmosférou.
Zde najdete další fotky tříbarevné maminky, krémového kocoura a jejich koťat.
Jessie želvovinová s bílou A tahle kolorovaná fotografie zobrazuje naši vůbec první kočku Jessii. Byla křížencem perské a domácí kočky, narozena v roce 1980, takže už pěkných pár let. Už s námi pochopitelně není, ale stále na ni vzpomínám a doufám, že se mi jednou podaří sehnat britskou kočičku podobného vybarvení.
Home