Červená a želvovinová barva mají jednu zvláštnost . Dědičnost jejich výskytu je totiž vázána na pohlaví. Podrobněji je to vysvětleno
v tabulce. Zjednodušeně si můžeme říci, že od modré kočky a červeného kocoura se mám mohou narodit jen želvovinové (nebo modrokrémové) kočičky a černí (případně modří) kocourci. Nemůžeme očekávat narození červené(krémové) ani se nemohou narodit černé (nebo modré) kočičky. Vazba této barvy na pohlaví způsobuje i to, že želvovinovou barvu mohou mít jen kočky, pokud se výjimečně narodí kocourek bývá neplodný. Po Theodorovi a želvovinové kočičce se
takový narodil.
Další zvláštností těchto barev je fakt, že se u nich většinou vyskytuje náznak kresby , který přetrvává až do dospělosti, mnohdy je proto obtížné určit, zda se jedná o čistě červenou (krémovou) kočku nebo o agutti variantu. Mnohdy je třeba pátrat mezi předky kočky, zda je geniticky možné, aby se agutti zvířátko vyskytlo. Dobrou pomůckou bývá posouzení barvy srsti pod krčkem, kde u agutti barvy přechází červená až do bílé, hůře se to rozpozná u krémové, která je sama o sobě světlá.
Nicméně barvy jsou to krásné a zajímavé. A především želvovinové a trikolorní (želvovinové s bílou) kočičky jsou mezi chovateli velmi ceněny, protože takovou paletu barev koťat, jako od nich, nezískáte od žádné jiné matky.
